Jaderný útok proti České republice není příliš pravděpodobný. Teoreticky jsme mohli o této možnosti debatovat v době, kdy se zvažovalo umístění radaru v Brdech. Zničení pasivních obranných prvků nepřítele by byl zřejmě jeden z možných scénářů jaderného útoku. V současné době však není Česká republika zajímavá ničím, co by stálo za plýtvání arzenálem jaderných mocností.

Přestože samotný jaderný útok není moc reálný, je dobré vědět, jak se v jeho případě zachovat.

O následcích jaderného výbuchu rozhoduje síla bomby (v kilotunách), v jaké výšce nad zemí bomba explodovala, reliéf ale třeba také aktuální počasí atd. Při výbuchu jaderné bomby dosáhne teplota několika milionů stupňů a tlak až 3 miliardy MPa. V nejbližších okolí je devastace budov prakticky okamžitá a šance na přežití téměř nulová. Oblast totální zkázy nemusí být kupodivu tak velká, jak by se mohlo zdát. V případě malých jaderných zbraní se může jednat o stovky metrů. Na druhou stranu bomba o síle 300 kilotun vyhladí vše v okolí až 8 km. Legendární hřib se vytvoří během několika minut a dosáhne výšky kolem pěti a průměru až tři kilometrů. Tento jev může být zajímavý pro hodně vzdáleného pozorovatele, nás zajímá spíše střední cesta – právě jste přežili jaderný výbuch. Co dál???

Pokud jaderný výbuch přežijete, ale nacházíte se nedaleko epicentra (stovky metrů až kilometry v závislosti na síle bomby a dalších aspektech) nemůžete toho pro svou ochranu bohužel příliš dělat. Nejrůznější návody a rady sice existují, prvotní projevy výbuchu jsou přesto tak rychlé, že k nalezení úkrytu nebo k základní ochraně moc času není. Nesmíme také zapomínat, že nějaký čas zabere vaše reakce, která bude díky šoku silně prodloužena.

Pokud se přesto chcete pokusit o záchranu nebo o možném výbuchu víte předem (dojde k varování: https://youtu.be/QOzZZTmBjxM ) a nějaký čas vám zbyl, měly by vás zajímat čtyři hlavní důsledky výbuchu:

Světelné záření

Tlaková vlna

Pronikavá radiace

Radioaktivní spád

Světelné záření může v okruhu několika kilometrů způsobit velmi těžké popáleniny nebo dokonce člověka zabít. Ochrana je přitom poměrně jednoduchá. Stačí mezi místo výbuchu a svou maličkost postavit jakoukoliv překážku, která záření odstíní. V žádném případě tedy výbuch nepozorujte. Dnes by možná ani nepřekvapilo, kdyby někteří přeživší výbuch natáčeli na mobilní telefon.

Pokud není možné se ihned schovat za překážku (mluvíme zde o sekundách), je třeba minimalizovat vliv záření. To lze udělat tím, že si lehneme obličejem dolů a hlavou směrem od epicentra. Pokud je to možné, přikryjeme kůži oblečením (pokud máte bundu a pod ní mikinu, přetáhněte bundu přes hlavu).

Stejně rychlá a neméně nebezpečná je tlaková vlna. Ta obvykle devastuje vše v okolí několika stovek metrů od epicentra. Nejlepší variantou se jeví opět zalehnutí. Najít úkryt je téměř nemožné. Tlaková vlna urazí kilometr za pouhé tři sekundy!

Mnoho obětí a zraněných mohou mít na svědomí sekundární důsledky tlakové vlny v podobě popadaných předmětů, vzniklých požárů apod.

Ihned po výbuchu budete muset čelit spršce záření alfa, beta, gama a neutronů. Různé typy záření zeslabí různé druhy materiálů. ( Druhům zaření a ochraně před nimy se budeme všnovat níže... )

Radioaktivní spád je jediným důsledkem, před kterým se lze v rozumném čase ochránit. Jedná se o materiál o celkové hmotnosti v řádu jen stovek gramů, který je ale opravdu silně radioaktivní. Neexistuje žádný popis toho, kam materiál dopadne, záleží například na směru větru apod.

Radioaktivní spád nedopadá rovnoměrně, ale spíše v určitém koridoru a existuje poměrně slušná šance, že většina dopadne do nejbližšího okolí epicentra, kde stejně nic a nikdo nepřežil.

Úkrytem před spádem mohou být budovy, ideálně ty se sklepením. Schovat se do podobného krytu je nutné do pěti minut. Pokud se vám to nepovede, schovejte se na půl hodiny do provizorního úkrytu a teprve poté se co nejrychleji přesuňte do bezpečného krytu.

Najít kryt samozřejmě nebude úplně snadné s ohledem na ostatní primární i sekundární důsledky (do zbořené nebo hořící budovy se asi neschováte).